Krásný nedělní výlet s přejícím počasím v zádech...

pár nových 16.5.2013 (od titulní)

Pár střípků z konference, kde jsem si ve volných chvílích užívala i toulání po nedalekém venkově. Bylo ideálně nádherno, třešně voněly a bzučely pod nálety včel, všechno dýchalo jarním poklidem. Bydleli jsem v "hotelu naplacato", jak jsem překřtila ten zvláštní komplex 125 rodinných domků obklopených zelení. Každý měl svůj pokoj v jednom z nich. Maďarský venkov na mě zapůsobil moc pozitivně a je nádhera se v něm toulat, hlavně lesy protkané spoustou cest, v obci všude útulno, upraveno...(ale asi to bylo i počasím).

Různě travně-zahradní, kvetoucí a klubající se...

Jen-tak procházení zataženým dnem, ale aspoň nebylo větrno a deštivo...náhodou probíhalo vypouštění zámeckého rybníku, takže všude plno hlavně kaprů, i naše Amy si chtěla ulovit.

Sochy od našeho kostela Sv. Jakuba a ze zámeckého parku, některé až z počátku 18. století...

Dnešní první únorový den mi připadal spíš jako jarní. Vydaly jsme se, my tři baby, na procházku do lesa a prozkoumávaly místa, kde jsme za 17 let, co tu žijeme, nebyly...Moc povedený den zakončený příjemnou a zaslouženou únavou.

...zase jsem si trochu hrála. Časem sem snad něco přidám, leden ještě nekončí.

Mezidešťová procházka, ze které jsem se vrátila s bolestí za krkem od neustálého zaklánění hlavy směrem ke korunám stromových kamarádů.

Různé vánoční navštěvování, milé věcičky, zvířectvo a trochu pohodové atmosféry jako vzpomínka na sváteční dny.

Snad poprvé jsem si koupila prskavky a trochu si to s nimi užila, jsou kouzelné. Jen škoda, že jsem měla jen jeden balíček s 10 kusy. Mám nějak špatně nastavené datum ve foťáku, takže to není focené 21.12., ale právě dneska - 25.12.

Jelikož se konec světa nekonal, tak vám všem, rajčatovým kamarádům, můžu popřát krásné svátky a celý nadcházející rok...D.

Nerada fotím lidi - nemám na to odvahu a výsledné fotky podle toho taky vypadají, i když mě to mrzí. Jediný člověk, kterého si můžu fotit jak chci, jsem já a to taky jen málokdy. Musím cítit, že by to mohlo mít cenu a aspoň jedna fotka zůstat nevymazaná.

Trocha hrátek po vylouskání ořechů na rohlíčky (v receptu mám sice pistáciové, ale naše budou vlašské) - zacháněné nerozlámané skořápky jsem vydrhla kartáčem, nalila do nich vosk a zapíchla mini svíčky.

Nejvyšší bod pískovcového útesu na Malé Skále s úchvatným výhledem do okolí. Mrazivá pracovní cesta - připadala jsem si jak Marfuša z Mrazíka - "ruce i nohy mi mrznou...", ani jsem neměla sílu pořádně fotit, protože mi to omrzlé ruce nedovolily, ale byl to moc hezký výlet.

Dnes jsem pekla linecké vykrajovánky s vanilkou a poprvé (já ostuda) i medové perníčky - mám z nich radost, ani jeden za sedmi plechů se nepřipálil...Jestli budou jedlé, to se teprv uvidí.

mé oblíbené téma, navíc obohacené barvami podzimu...

Vydařená krátce-podzimní dovolená...

V neděli jsme vyrazily na houby - ale s Amy na vodítku a s foťákem, takže jedlý úlovek žádný (nebo některé spatřené jedlé byly, ale ty my nesbíráme...). Jinak jsem si užila mé oblíbené listové stínovky, bylo krásně.

Cestou z města domů jsem prošla přes místní hřbitov, který máme pár metrů od domu...Nic morbidního, jen krásné barvy zapadajícího Slunce...

Už podruhé jsem se vydala nedělním vlako-výletem na tuto akci. Bylo krásné počasí, i na lidech byla znát příjemná babílétová nálada a to se promítlo i v poklidné atmosféře trhů. Náměstí plné výrobků šikovných tvořivých ručiček. Tentokrát byla hlavním motivem trhů zahradní keramika. Jela jsem tam fotit a přivézt si odtamtud nový hrnečkový úlovek. Celkově Beroun je hezké město s roztomilými uličkami přiléhajícími k tradičně česky vypadajícímu náměstí.

Původní plán navštívit Botanickou zahradu PřF UK s cílem obdivovat výstavu exotických ptáků se na místě rozplynul a změnil v obdiv kvetoucí nádhery tropických skleníků. Trsy banánů, vanilka, zrající fíky, má oblíbená parožnatka, různobarevné lekníny... Vlastně prvotně hlavním lákadlem byla kruhoočka východoafrická (Zosterops poliogaster). Je to drobný pěvec z čeledi kruhoočkovitých (Zosteropidae). Tento 10-12 cm velký pták je podobně jako většina ostatních kruhooček převážně olivově zelený s výrazným bílým kroužkem kolem očí. Je všežravý, požírá převážně hmyz, jiné bezobratlé a bobule. Jeho přírodní prostředí tvoří subtropické nebo tropické vlhké horské lesy v Africe, konkrétně žijí v Eritreji, Etiopii, Keni, Súdánu a Tanzanii (zdroj www.bz-uk.cz). Do zdejších skleníků byl přivezen jako naděje pro cykasy a další tropické rostliny napadené parazitickým hmyzem. Kruhoočka zde volně poletují ze stromu na strom a sezobávají škůdce. Bohužel jsou moc hbití a nenápadní, fotit se mi je moc nedařilo, ale i tak byla návtěva moc vydařená a příjemná.